Zobrazují se příspěvky se štítkemcestopis. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemcestopis. Zobrazit všechny příspěvky

středa 6. listopadu 2013

Na hodinku za gorilami

Při poslední návštěvě USA se mi podařilo navštívit Zoo Walt Disney Animal Kingdom. Zoo je úžasná. Nemalou roli v tom hraje i klima, kde není nutné pracně a draho budovat uzavřené ostrůvky pralesa v pavilonech a zimních expozicích. Obrovskou výhodou této zahrady je, že rostliny přirozeně vytvářejí pro zvířata krásná zákoutí a nádherné scenérie. Podařilo se mi najít v nabitém pracovním programu hodinu času. Proto jsem se rozhodla, že do zoo vyrazím ještě jednou. Den, který jsem tam předtím strávila, byl především pracovní s návštěvou pracovních prostor zahrady, laboratoří a výzkumného střediska. Na gorily moc času nezbylo. Skoro jsem je neviděla. A tak se jelo speciálně kvůli nim. Ke gorilám se nejrychleji dostanete tak, že v části Zoo Afrika nastoupíte na expediční vláček. „Expediční“ si svůj název zaslouží, připomíná podobné vlaky v Africe, na střeše jsou hromady expedičních zavazadel, zastávky zařízeny ve stejném stylu. A také na jedné z nich, Harambe, se vystupuje. Od stanice je to už jen několik minut a vstoupíte na velice citlivě členěný okruh, který Vás ke gorilám dovede. Po cestě ještě uvidíte guerézy angolské, okapi, projdete skrz „terénní laboratoř“ která má ilustrovat jak pracovali vědci Africe a nakonec se dostanete ke gorilám. Mají tady dvě skupiny goril. Výhodou je uspořádaní míst, odkud gorily můžete pozorovat. Prakticky obcházíte kolem dokola kopce, na kterých jsou gorily vidět z různých stran. Musíte mít ale štěstí, aby jste je viděly všechny. Nejvíce na mne zapůsobila skupina dospělých samců. Byly nádherní, velcí, bylo na ně dobře vidět ze všech míst, kde se dalo buď fotit, nebo jenom gorily pozorovat. Naopak druhá skupinka – rodina se dvěma mláďaty – jako kdyby si hrála s návštěvníky na schovávanou. Od první prosklené výlohy byly vidět na vrcholu kopce u linie horizontu, takže skoro vůbec. Z druhé strany stejného kopce by se daly vidět lépe, pokud by zas nedávaly přednost zdržování se buď v křoví, nebo zase jenom na vrcholu stejného kopce a pořad mizely. Viděla jsem je všechny, s focením už to bylo horší. Několik (i když ne moc povedených) fotek snad Vám napoví, jaké krásné expozice gorily v této zoo mají. Moc mne potěšilo velké množství laviček citlivě rozmístěných na místech odkud byly gorily dobře vidět. Pro děti a zvědavé rodiče byli vždy v pohotovosti zaměstnanci zoo nebo dobrovolníci, kteří ochotně pomáhali dětem se soutěžemi (pokud našly správnou stránku v sešítku s gorilami, dostaly tam samolepku)  nebo fotili rodinky na pozadí výběhu se zvířaty, odpovídali na dotazy a byly velice ochotní kdykoliv pomoci. Tolikrát jsem otázku „Can I help you?“ v životě neslyšela. Takže pokud Vás osud přivede na Floridu, hurá do Zoo.




pátek 28. prosince 2012

Víte, co to je vychuchol?


Já vím. Je to zvíře, které skoro nikdo nezná. Bohužel je to i zvíře, které bylo zapsáno do Černěné knihy ohrožených druhů zvířat. Vychuchol žil už když se po světě procházeli mamuti, mnoho o něm známo není. Pozůstatky vychuchola jsou známé z období před 30-40 miliony let. Od té doby se vychuchol skoro nezměnil. Žije velice skrytě v norách u břehů jezer a řek. V současné době žije vychuchol kolem řek Volhy, Uralu a Donu. Vychuchol měří zhruba 20 centimetrů, jeho ocas je také stejně dlouhý. Hmotnost zvířátka je 400 - 500 gramů. Žije a loví ve vodě, má k tomu přizpůsobené i končetiny s blánami mezi prsty. Na předních končetinách jsou blány menší, má ale zase velké drápy, které mu umožňují dobře kopat chodby v zemi. Vstup do hnízda vychuchola je vždy pod vodou, chodba vede nahoru, kde pár vychovává i mláďata. Vychuchol na první pohled vypadá velice legračně. Připomíná něco mezi potkanem, krtkem a ptakopyskem. Má prodloužený nos, který může používat jako periskop aby se nadechl. Při ponoření do vody jsou nosní a ušní dírky uzavírány speciálními klapkami. Ocas je ze začátku zploštěný, pak se rozšiřuje a připomíná hrušku. Tady se nachází speciální žlázy, vylučující velice specifické pižmo. Bohužel, kvůli pižmu a také kvůli nádherné kožišině byla dříve tato zvířata téměř vyhubena. Pokud jste nezapomněli ruštinu, můžete přečíst nádherný článek Andreje Zvoznikova v ruské verzi časopisu National Geographic: http://www.nat-geo.ru/article/747/?fulltext=1
Samozřejmě jsem si jako zooložka nemohla nechat ujít příležitost vidět vychuchola na vlastní oči. Odchovná a výzkumná základna pro studium vychuchola se nachází v Černogolovce, biologické stanici Ruské Akademie věd asi hodinu jízdy od Moskvy. V suterénních prostorech je několik van naplněných vodou, kde žijí vychucholi. Od van vedou trubky nahoru k umělým norám. Přední stěna těchto nor je ze skla, takže se dá zvíře kdykoliv vidět.Byla jsem velice ráda, že jsem mohla toto nádherné zvířátko vidět zblízka.

Říše:
živočichové (Animalia)
Kmen:
strunatci (Chordata)
Podkmen:
obratlovci (Vertebrata)
Třída:
savci (Mammalia)
Řád:
hmyzožravci (Eulipotyphla)
Čeleď:
krtkovití (Talpidae)
Podčeleď:
krtkové (Talpinae)
Tribus:
vychucholové (Desmanini)
Thomas, 1912



čtvrtek 20. prosince 2012

Velbloud v okně

"Sním či bdím?", ptala se moje dcera při naší návštěvě biologické stanice u Moskvy. Hned po ránu nám do okna koukal velbloud. Sice to není až tak vzácné zvíře, ale pod Moskvou? Ukázalo se, že je to stálý obyvatel stanice Tchernogolovka. Vždy po ránu se ve společnosti krávy a telete šel napást do lesa. Doprovod mu měl dělat místní chlapec, ale vždycky mu utekli. Velbloud si to namířil rovnou ke kadibudce. Rostly tam totiž nejšťavnatější kopřivy. Skoro každé ráno nám tato návštěva zpestřila den.