Při poslední návštěvě USA se mi podařilo navštívit Zoo Walt
Disney Animal Kingdom. Zoo je úžasná. Nemalou roli v tom hraje i klima,
kde není nutné pracně a draho budovat uzavřené ostrůvky pralesa
v pavilonech a zimních expozicích. Obrovskou výhodou této zahrady je, že
rostliny přirozeně vytvářejí pro zvířata krásná zákoutí a nádherné scenérie.
Podařilo se mi najít v nabitém pracovním programu hodinu času. Proto jsem se rozhodla, že do zoo vyrazím ještě jednou. Den, který jsem tam předtím strávila, byl
především pracovní s návštěvou pracovních prostor zahrady, laboratoří a výzkumného
střediska. Na gorily moc času nezbylo. Skoro jsem je neviděla. A tak se jelo speciálně
kvůli nim. Ke gorilám se nejrychleji dostanete tak, že v části Zoo Afrika nastoupíte
na expediční vláček. „Expediční“ si svůj název zaslouží, připomíná podobné vlaky
v Africe, na střeše jsou hromady expedičních zavazadel, zastávky zařízeny ve stejném stylu. A také na jedné z nich, Harambe, se vystupuje. Od stanice
je to už jen několik minut a vstoupíte na velice citlivě členěný okruh, který Vás
ke gorilám dovede. Po cestě ještě uvidíte guerézy angolské, okapi, projdete
skrz „terénní laboratoř“ která má ilustrovat jak pracovali vědci Africe a
nakonec se dostanete ke gorilám. Mají tady dvě skupiny goril. Výhodou je uspořádaní
míst, odkud gorily můžete pozorovat. Prakticky obcházíte kolem dokola kopce, na
kterých jsou gorily vidět z různých stran. Musíte mít ale štěstí, aby jste
je viděly všechny. Nejvíce na mne zapůsobila skupina dospělých samců. Byly nádherní,
velcí, bylo na ně dobře vidět ze všech míst, kde se dalo buď fotit, nebo jenom
gorily pozorovat. Naopak druhá skupinka – rodina se dvěma mláďaty – jako kdyby
si hrála s návštěvníky na schovávanou. Od první prosklené výlohy byly vidět
na vrcholu kopce u linie horizontu, takže skoro vůbec. Z druhé strany
stejného kopce by se daly vidět lépe, pokud by zas nedávaly přednost zdržování se buď v křoví, nebo zase jenom na vrcholu stejného kopce a pořad
mizely. Viděla jsem je všechny, s focením už to bylo horší. Několik (i když
ne moc povedených) fotek snad Vám napoví, jaké krásné expozice gorily v této
zoo mají. Moc mne potěšilo velké množství laviček citlivě rozmístěných na
místech odkud byly gorily dobře vidět. Pro děti a zvědavé rodiče byli vždy v pohotovosti zaměstnanci zoo nebo dobrovolníci, kteří ochotně pomáhali
dětem se soutěžemi (pokud našly správnou stránku v sešítku
s gorilami, dostaly tam samolepku)
nebo fotili rodinky na pozadí výběhu se zvířaty, odpovídali na dotazy a
byly velice ochotní kdykoliv pomoci. Tolikrát jsem otázku „Can I help you?“ v životě neslyšela. Takže pokud Vás osud přivede na Floridu, hurá do Zoo.
Zobrazují se příspěvky se štítkemcestopis. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemcestopis. Zobrazit všechny příspěvky
středa 6. listopadu 2013
pátek 28. prosince 2012
Víte, co to je vychuchol?
Já vím. Je to zvíře, které skoro nikdo nezná. Bohužel je to
i zvíře, které bylo zapsáno do Černěné knihy ohrožených druhů zvířat. Vychuchol
žil už když se po světě procházeli mamuti, mnoho o něm známo není. Pozůstatky vychuchola
jsou známé z období před 30-40 miliony let. Od té doby se vychuchol skoro nezměnil.
Žije velice skrytě v norách u břehů jezer a řek. V současné době žije
vychuchol kolem řek Volhy, Uralu a Donu. Vychuchol měří zhruba 20 centimetrů,
jeho ocas je také stejně dlouhý. Hmotnost zvířátka je 400 - 500 gramů . Žije a loví ve
vodě, má k tomu přizpůsobené i končetiny s blánami mezi prsty. Na předních
končetinách jsou blány menší, má ale zase velké drápy, které mu umožňují dobře
kopat chodby v zemi. Vstup do hnízda vychuchola je vždy pod vodou, chodba
vede nahoru, kde pár vychovává i mláďata. Vychuchol na první pohled vypadá
velice legračně. Připomíná něco mezi potkanem, krtkem a ptakopyskem. Má
prodloužený nos, který může používat jako periskop aby se nadechl. Při ponoření
do vody jsou nosní a ušní dírky uzavírány speciálními klapkami. Ocas je ze začátku
zploštěný, pak se rozšiřuje a připomíná hrušku. Tady se nachází speciální žlázy,
vylučující velice specifické pižmo. Bohužel, kvůli pižmu a také kvůli nádherné
kožišině byla dříve tato zvířata téměř vyhubena. Pokud jste nezapomněli
ruštinu, můžete přečíst nádherný článek Andreje Zvoznikova v ruské verzi
časopisu National Geographic: http://www.nat-geo.ru/article/747/?fulltext=1
Samozřejmě jsem si jako zooložka nemohla nechat ujít
příležitost vidět vychuchola na vlastní oči. Odchovná a výzkumná základna pro
studium vychuchola se nachází v Černogolovce, biologické stanici Ruské
Akademie věd asi hodinu jízdy od Moskvy. V suterénních prostorech je
několik van naplněných vodou, kde žijí vychucholi. Od van vedou trubky nahoru k umělým
norám. Přední stěna těchto nor je ze skla, takže se dá zvíře kdykoliv vidět.Byla jsem velice ráda, že jsem
mohla toto nádherné zvířátko vidět zblízka.
|
||||||||||||||||
|
čtvrtek 20. prosince 2012
Velbloud v okně
"Sním či bdím?", ptala se moje dcera při naší návštěvě biologické stanice u Moskvy. Hned po ránu nám do okna koukal velbloud. Sice to není až tak vzácné zvíře, ale pod Moskvou? Ukázalo se, že je to stálý obyvatel stanice Tchernogolovka. Vždy po ránu se ve společnosti krávy a telete šel napást do lesa. Doprovod mu měl dělat místní chlapec, ale vždycky mu utekli. Velbloud si to namířil rovnou ke kadibudce. Rostly tam totiž nejšťavnatější kopřivy. Skoro každé ráno nám tato návštěva zpestřila den.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)

