Já vím. Je to zvíře, které skoro nikdo nezná. Bohužel je to
i zvíře, které bylo zapsáno do Černěné knihy ohrožených druhů zvířat. Vychuchol
žil už když se po světě procházeli mamuti, mnoho o něm známo není. Pozůstatky vychuchola
jsou známé z období před 30-40 miliony let. Od té doby se vychuchol skoro nezměnil.
Žije velice skrytě v norách u břehů jezer a řek. V současné době žije
vychuchol kolem řek Volhy, Uralu a Donu. Vychuchol měří zhruba 20 centimetrů,
jeho ocas je také stejně dlouhý. Hmotnost zvířátka je 400 - 500 gramů . Žije a loví ve
vodě, má k tomu přizpůsobené i končetiny s blánami mezi prsty. Na předních
končetinách jsou blány menší, má ale zase velké drápy, které mu umožňují dobře
kopat chodby v zemi. Vstup do hnízda vychuchola je vždy pod vodou, chodba
vede nahoru, kde pár vychovává i mláďata. Vychuchol na první pohled vypadá
velice legračně. Připomíná něco mezi potkanem, krtkem a ptakopyskem. Má
prodloužený nos, který může používat jako periskop aby se nadechl. Při ponoření
do vody jsou nosní a ušní dírky uzavírány speciálními klapkami. Ocas je ze začátku
zploštěný, pak se rozšiřuje a připomíná hrušku. Tady se nachází speciální žlázy,
vylučující velice specifické pižmo. Bohužel, kvůli pižmu a také kvůli nádherné
kožišině byla dříve tato zvířata téměř vyhubena. Pokud jste nezapomněli
ruštinu, můžete přečíst nádherný článek Andreje Zvoznikova v ruské verzi
časopisu National Geographic: http://www.nat-geo.ru/article/747/?fulltext=1
Samozřejmě jsem si jako zooložka nemohla nechat ujít
příležitost vidět vychuchola na vlastní oči. Odchovná a výzkumná základna pro
studium vychuchola se nachází v Černogolovce, biologické stanici Ruské
Akademie věd asi hodinu jízdy od Moskvy. V suterénních prostorech je
několik van naplněných vodou, kde žijí vychucholi. Od van vedou trubky nahoru k umělým
norám. Přední stěna těchto nor je ze skla, takže se dá zvíře kdykoliv vidět.Byla jsem velice ráda, že jsem
mohla toto nádherné zvířátko vidět zblízka.
|
||||||||||||||||
|
