Čas od času vzniká v chovných zařízeních nutnost
odchytit opici nebo jiné zvíře. V tak velkém zařízení, jako bylo Suchumské
primatologické centrum v Abcházii (pracovala jsem tam po ukončení
univerzity) podobné situace nastávaly docela často. Už jenom díky počtu chovaných
opic – kolem 3000 jedinců. Občas nějaká ta opička utekla z klece. Často se
stávalo, že mláďata vylezla z klece přes mříže a matka zůstala vevnitř.
V takových případech opičky zůstávaly nablízku a pokud se nemohly dostat zpátky, pak samice kojila svého potomka přes mříže. U lidoopů je odchyt vždy složitější
– pokud to nejsou mláďata vychovaná člověkem , která se nechají přenášet
v náručí jako děti, pak může nastat problém. Dá se to řešit dvěma způsoby
– použít transportní klec, těsně jí přistavit k šubru nebo tunelu, přes
který lidoopi přecházejí a pak už se jen modlit, aby tam šli. Ve většině případu ale
nejdou, jsou dost chytří aby poznali, že se děje něco neobvyklého. Pak musí
dostat uspávací injekci. V lepších případech jsou naučeni nechat si
injekci píchnout od ošetřovatele, v horších se musí nastřelit šipkou. Pak
už je to záležitost veterináře, aby správně dle hmotnosti určil, kolik uspávací látky
potřebuje, a pak zase látku na probuzení.
S ostatními primáty to je trochu jednodušší. Měli jsme
v Suchumi zkušené ošetřovatele kteří dokázali chytit makaka holýma rukama.
Jinak to je samozřejmě hazard. Tady jsou zase na prvním místě přenosné klece,
pak sítě, kterými se opice chytají v uzavřeném prostoru. Poté, co je opice
chycena a je nutné ji držet, pak nikdy ne obličejem k sobě – opička, i ta
malá, se Vám opře rukama a nohama o hrudník a už ji neudržíte (malí primáti se
drží a přenášejí tak, že je zezadu oběma rukama někdo drží pod krkem a druhý
člověk odlehčuje tím, že drží ruce a nohy. I když to vypadá drasticky, opici to
neublíží. Rozhodně to je lepší než anestezie, kdy je vždy riziko pro uspané
zvíře.
A jako vždy s tím spojená „historka z natáčení“.
V suchumském centru jsme měli velký hektarový výběh pro 72 makaků
medvědích. Jsou to středně velké opice, velice podobné japonským makakům. Výběh
byl ze všech stran chráněn vysokou betonovou zdí i s elektrickým
ohradníkem nahoře, aby opice neutekly. Zadní stěna výběhu byla zároveň stejnou, která hraničila s obytnou částí města. Jednou jsme je pozorovali makaky
uvnitř výběhu a najednou slyšíme hluk a pak na nás někdo volal: "Haló, slečny,
jsme tady!" Byli to dva výtržníci, kteří použili hornické kladivo a udělali
obrovskou díru ve zdi. Možná nečekali, že hned za zdí je opičí výběh. V tu ránu byly všechny opice venku ve městě.
Naštěstí to už byla okrajová část s rodinnými domky a sady, plnými ovocných
stromů. Pro opice přímo ráj na zemi. Část opic se vrátila domů sama – pro ně je
důležité být ve známém prostředí. Ředitel ústavu pohrozil místním obyvatelům,
že v žádném případě nesmějí opice zastřelit – v tu dobu jedna stála
kolem 2000 dolarů, navíc tento druh makaků je vzácný. Odchyt trval několik dnů.
Některé se podařilo nalákat do klecí s pamlsky a s padacími dvířky.
Část opic se nechala nalákat zpět do výběhu - opět na pamlsky. A pak už přišly na
řadu uspávací pušky a pistole s ketaminem (uspávací látka). Jak naši zoologové
honili opice s puškami, došlo i k nehodě. Jeden z nich přelézal
zídku, položil na ni pušku a nešťastně zavadil o spoušť. Šipka s ketaminem
se mu zabodla do dlaně. Ještě se stačil dopotácet k naší klinice
v areálu ústavu a pak omdlel. Probrali ho moji kolegové, zašili mu dlaň a
dopadlo to dobře. Takže pokud nemusíte raději opice nechytejte.
 |
| zdroj |
Žádné komentáře:
Okomentovat