Zoo
v Moskvě v pondělí je pro návštěvníky uzavřená, ale život se
nezastaví – probíhají každodenní práce spojené s péči o zvířata, údržba, úklid
atd. Byla jsem předem ohlášena a očekávána, kolegové na mne udělali čas. Po seznámení
se, popíjení čaje a vypravení o gorilách v Česku přišla chvíle, ve kterou
jsem i nedoufala.
Moskevský
„gorilí táta“ Kirill mne provedl dlouhýma chodbami a po chvíli jsme se ocitli u
herny, kde byla malá Ama. Ama je gorilí holčička, dvouletá, která ve věku tři
měsíců nešťastnou náhodou přišla o pravou ruku. Lékařům se ji podařilo zachránit,
ruku už ne. Teď je Ama veselé gorilí mládě, které se přizpůsobilo svému
handikepu a řádí jako černá ruka (doslova) a v ničím se nezadá
s pražskými kluky Kuburim a Nuruem.
Pokud jí jedna
ruka nestačí, vypomáhá si pravou nohou a ústy. Je lechtivá, libí se jí, když si
s ní ošetřovatelé hrají. Největší radost má když dokáže lstí ukrást
Kirillovi svazek klíčů a pak s nimi peláší co nejdál to jde. Její další
osud se vyvíjí příznivě. Po odchodu do jiné zoo dospívajícího samečka Vikinga
ošetřovatele se snaží spojit dohromady Amu a ostatní členy skupiny. Zatím se daří
Amu dávat dohromady se dvěma dospělými samicemi –Šindou dvorskou (její matkou) a
starou samici Babsi. Tráví spolu denně určitý čas, který postupně se
prodlužuje. Začlenění probíhá v klidu, zatím žádné problémy nejsou.
Kirill a další
tři ošetřovatelky, kteří mají na starosti lidoopy, tráví s Amou méně času
než dříve, aby postupně Ama vetší část dne byla s dospělými gorilami. Už
od začátku Ama má možnost celou dobu vidět, slyšet a cítit ostatní gorily,
protože její herna sousedí s ložnicí „dospěláků“, je oddělena pouze mříži
a pletivem.
V současné
době Moskevská skupina goril má jednoho střibrohřbetého samce Vizuriho (je
otcem všech mláďat), tři dospělé samice Šindu, Kiru a Babsi, mladě Kiry samečka
Quabene (je to rošťák starý rok a půl), a Amu. Protože Ama je odchována lidmi, vypadá
a je větší než mláďata, která kojí matka v jejím věku. Ložnice pro gorilí
skupinu jsou v suterénu, gorily pak jdou
do expozice v pavilonu po
schodech a dobře se u toho zacvičí. Mají také i venkovní expozicí
s množstvím parkosů a provazů. Obě expozice velikosti odpovídají těm
pražským.
V Moskvě
je zatím ještě zima, zvířata ven v zimě nechodí. Kirill vyprávěl, že jsou
velice citlivé na změny počasí. Když je teplo a sluníčko, teší se ven do
výběhu, když je zataženo a pochmurno, zalehnou a spí.
I když jsem
nebyla na Velikonoce s rodinou, návštěva u goril v Moskvě stála za
to. Nedostala jsem výprask pomlázkou, mohla jsem si pohrát s Amou a jako
nášup jsem ještě strávila příjemný čas s kamarády a kolegy na Moskevské
Univerzitě. Letošní Velikonoce neměly chybu.
Paní Vančatová, moc děkuji za krásné přiblížení Vašich velikonočních zážitků. Malá Amy je statečná úžasná gorilka a její ošetřovatelé zaslouží obdiv a poděkování. Teď ještě aby se povedlo její začlenění a její další život už byl jenom šťastný ♥
OdpovědětVymazatTaké moc děkuji za krásné čtení a hlavně za tolik optimismu,co se týká malé Ami.Moc mě potěšila zmínka o "naší" Šindičce Dvorské,moc jí držím pěsti,aby jí epilepsie nesužovala a Ami jí dělala jen samou radost.
OdpovědětVymazatMoc krásné povídání. Děkuji L.Vaňková
OdpovědětVymazatKrásné povídaní o Shindě Dvorské a jeji Amě,jsen moc ráda,že se holkám daří,díky vám jsem měla možnost představit si jak holky žijí.Velké díky Kirilovi a ostaním ošetřovatelům
OdpovědětVymazatza úžasnou péči ,hlavně Ami.Krásné počteníčko,diky.