Jak je důležité pojmenovat zvíře

Je samozřejmostí, že dáváme jména svým domácím mazlíčkům. Jsou členy našich rodin, milujeme je, staráme se o ně, bojíme se o ně, když jsou nemocní a soucítíme s nimi, pokud je něco bolí. Co ale se zvířaty, které jsou na farmách, v průmyslových chovech nebo v zoologických zahradách? Všechna tato zvířata mají (nebo měla by mít) svá identifikační čísla. Ale stejně Vám každý ošetřovatel řekne, že má svého miláčka, kterému jméno dá. Jednou mi Dr. Jane Goodallová vyprávěla, jak ji ze začátku její práce se šimpanzi kritizovala vědecká komunita. Pojmenovat zvíře je přece tak nevědecké! Ale protože šimpanzi, které studovala v Africe, svoje jména měli, pak kdokoliv na světě, každý, kdo četl knížky napsané Jane věděl, kdo je samice Flo, jak z malého Goblina vyrostl dominantní samec, jaký je osud Fifi a její rodiny.

I pro mě je důležité znát zvířata jménem. Vždy mi šimpanzi rošťáci Jimi a Tedy z Liberecké zoo budou připomínat dobu, kdy jsem s nimi strávila hodně času. Nebudou pro mne už nikdy anonymními šimpanzími samci, a nezáleží, ve které zoo nakonec budou. Když čtu zprávy o Moje, vím, že to je ta naše pražská Moja, která tady se narodila. I na dálku jí budu držet palce, ať je zdravá a spokojená v nové rodině. I ta její španělská rodina už pro mne není anonymní, stejně jako mláďata ve Stuttgartu, které sdílí osud s gorilím mládětem Tanem. A tak časem zjišťuji, že poznávám spoustu zvířat nejenom osobně, ale i na dálku. A zajímají mne nejenom jako objekt výzkumu, ale jako by byla členy velkého příbuzenstva, které se rozrůstá po celém světě.

Jsem přesvědčena, že pokud by zvířata nebyla pro mnoho lidí jenom potenciálním zdrojem peněz, nebyli by tak krutí při zacházeni s nimi. Platí to i u nás. Vždyť od nového roku zvíře už není věc, ale živý tvor. To je překvapení, že?