To by se o ní dalo říci, pokud by nebyla lidoop. Jinak o
Moje to platí stoprocentně. Samozřejmě, všichni máme radost z narození
jejího miminka. Pro mne je Moja ale především ta chytrá
„opička“. Hned od narození až do věku skoro tří let se pohybovala pouze ve
společnosti dospělých. I když je pravda, že i samice mají svoje chvilky a dokážou
se rozdovádět, přece jenom divoké hry, jako u mláďat, u nich neuvidíme. Teprve
až Tatu trošilinku povyrostl, získala Moja bezvadného parťáka ke hrám. Nicméně
to, že vyrůstala mezi dospělými Moje překvapivě pomohlo k mnoha dovednostem. Stejně
jako máma Kijivu si osvojila použití „bačkůrek“ na chození po vlhkém nebo
studeném povrchu. Jako teta Šinda se naučila používat dlouhé větve, aby sundala
od stropu zavěšené rostliny. Byla i sama dost vynalézavá – právě Moja začala
blokovat fotobuňku u pítka dřevitou vlnou jako první, až poté ostatní. Právě
Moja se pak ve fontánce vyřádila s vodou, která tekla po zablokování
fotobuňky bez přestání. Pokud Moja neměla k dispozici větve, aby dosáhla
na rostliny visící ze stropu, naučila se házet tím směrem prázdné přepravky
nebo jiné předměty, aby zeleň shodila. A právě Moja si donesla
z venkovního výběhu dovnitř kamínek a udělala důlek do skla do přípravny.
Potom, co odcestovala do Španělska, našla svůj klid. Ale i tady se ukázalo, jak
je chytrá. Hned začala učit ostatní, co se dá dělat se stromy a větvemi,
ukázala, že i tráva je bezvadná, pokud se dá jíst. Tajně doufám, že naučí dělat
„bačkůrky“ i svoje kamarádky v Cabarcénu. To by teprve byl bezvadný
příklad přenosu kulturních tradic u primátů. A tak jí držím palce nejenom kvůli
miminku a čekám, čím nás ještě překvapí.
Foto autor EP
Nádhera a pravda! Moc děkuji za krásný článek. Lenka Vaňková
OdpovědětVymazat