Kde jsou etické hranice aneb účel svědčí prostředky?

Mate radí zvířata? Ano, odpoví skoro každý. Jsme vychovaní obklopeni plyšovými hračkami zvířat, roztomilými obrázky na tričkách, zvířátky v dětských knížkách. Je dobře že naše děti se učí milovat přírodu od útlého věku. Učíme naše potomky říkat, jak kočička mňouká, jak pejsek štěká, atd. Zkrátka, většina z nás to má zakořeněné od útlého věku. Dobře to vědí í majitele reklamních agentur, které kromě polonahých slečen často používají v reklamách roztomilá zvířátka. Pokud jde o slečny, to je jejich svobodný a většinou i dobře placený výběr. A co zvířata? Pochopím záběry, použité z přírody nebo ze zoo, kde se natočí přirozené chování zvířat. Pochopím legrační nebo roztomilé záběry zvířat, pokud jsou natočené náhodně. Pořád to je milé a pro spoustu lidé zajímavé, zábavné, možná i poučné. Ale čím dál více mi vadí použití cvičených zvířat v reklamách, často oblečených do lidských oblečku, a nucených dělat věci, které v normálním životě by nikdy nedělali. Co říct na tyto záběry – počet zhlednutí na Facebooku je už přes 14.777.804 zhlednutí:

https://www.facebook.com/david.tan.12532/videos/668193706615704/?pnref=story

Právě po takových záběrech mají zbohatlíci pocit, že si můžou klidně pořídit taková roztomilá zvířátka jako domácí mazlíčky. Pak ti mazlíčci vyrostou, začnou páníčkovi vadit, a šup s nimi do zoo (v lepším případě). Pak si to pořídí nějaká celebrita, a tisíce fanoušků ji chtějí napodobit. A nelegální trh se zvířaty kvete dál.

 Někdy se natočí film, který slouží jako sociální reklama. Třeba záběry na dialog přes Skype sluchově postižené holčičky s orangutanem: https://www.facebook.com/hashtag/lovemattersmost?source=feed_text&story_id=1658513857718586. Cíl je bohulibý. Ochrana deštných pralesů, zabránění zakládaní dalších plantáží palmy olejné, nepoužití produktu obsahujících palmový olej. Žádné oko nezůstane suchým. Ale opravdu to pomůže? Otázek vzniká spoustu. Například, samotná komunikace přes Skype. Je evidentní, že se točilo na minimálně dvě kamery, vše bylo předem připravené. Záběr na znakující osobu na monitoru je pouze na obličej – pokud vím, znaková řeč obsahuje gesta, která mají širší záběr mnohdy až k pasu. Například tlumočníci do znakové řeči jsou v televizi zobrazeni alespoň do pasu. Jak může orangutan vědět, co to je palmový olej? Ví, co je palma – strom, listí, plody. Ale může pochopit proces získání oleje nebo alespoň souvislost ze stromem? Přece pro něj je především životu nebezpečné setkání s člověkem (chycení, postřelení, zabití matky…) nebo s ohněm, který spaluje jeho domov. Pokud les hoří spontánně, nebo oheň založil člověk je pro něj vedlejší. Musí se zachránit. Co bude pak na vypálené ploše – pastvina, plantáž nebo továrna – to je už pro něj není podstatné. Přece orangutani nesedí léta od založení plantáže a nečekají, až tam palmy vyrostou a pak z nich bude vyráběn olej atd. Navíc samotné palmy nejsou pro orangutany apriori škodlivé. Existují tisíce druhů palem, dokonce i palmy olejné jsou pro ně stromy, které se dají použít ke stavbě hnízda, krmení atd. Zkrátka, podsouváme orangutanům (v tomto případě předem naučené) myšlenky, které napadají nás, lidi. Jsem si jistá že spousta lidi na zeměkouli neví co je to chemické složení nějakého produktu (pro ně ořechové máslo je prostě ořechové máslo), nebo jaká je souvislost pěstováni palem se zničením domova orangutanů. V tomto případě můžeme říct že účel světí prostředky (natočení této scénky ve jménu boje s používáním palmového oleje). Avšak kde je hranice, kam ještě můžeme? Věřím, že pro spoustu lidí to je O.K. Pro mne už ne. Také nemám radost, že se ničí domovy orangutanů. Ale dělat z lidí prosťáčky, a z orangutanů uvědomělé ochránce životního prostředí, nabízet jim taková jednoduchá, a svým způsobem zmanipulovaná a zavádějící, klišé – to je pro mě už za čárou.