Jedna z prvních věcí, která mne zaskočila po
přestěhovaní do Československa, bylo raní vstávání. Život v okolních
zemích - včetně Ruska - začíná o pár hodin později. A tak jsem se bez budíku neobešla. První problémy nastaly, když moje malá dcerka měla navštěvovat jesle. Pokud jsem jí nepřivedla do 7.45 ráno, pak dveře se uzavřely a už další děti
ten den nepřijímali. Naštěstí pro mne se v tu dobu dalo chytit vysílaní
ruské televize, která již ráno vysílala dětské „večerníčky“ zrovna v době,
kdy jsem měla dceru probudit. Vždy jsem ji vzala do náruče spolu s dekou,
přenesla jí na gauč k televizi, a za pár minut byla holka vzhůru a dívala
se na kreslené pohádky.
12 krásných let mne budila každé ráno naše milovaná husky,
Jenny. Vždy věděla, že ráno jí venčím já. A tak pokaždé přišla k mé posteli
a tiše si sedla. Nevím jak, ale skoro vždy jsem podvědomě zaregistrovala, že u
mne sedí. Vstala jsem a šly jsme spolu na procházku. Jenny už mezi námi není, schází
mi to.
V době studia jsem jezdila na praxi do přírodní rezervace
na Kavkaze, kdy volně žila velká skupina paviánů pláštíkových, asi 180 jedinců.
My lidé jsme přespávali v maringotce. Protože klima v teto oblasti
je subtropické, měli jsme pořad otevřená všechna okna i přes noc. A protože nám
záleželo na tom, aby nám všechny naše věci zůstaly, zvláště jídlo, tak na
oknech byly mříže a dveře do maringotky musely být vždy zavřené. Paviáni budík
nemají, ale řídí se východem slunce. Vždy ráno, když jsme ještě spali, přišli
k maringotce a začali skákat na střeše. Někteří z nich viseli na okenních
mřížích a „povídali“ si s námi (chrochtající a štěkající zvuky). Také to
bylo velice příjemné probouzení.
I další můj „budíček“ je spojený se zvířaty. Občas jsem
potřebovala přespat v hostinském pokoji v Zoo v Ústí nad Labem.
Nedaleko od budovy, kde jsem nocovala, byl výběh pro gibbony. Tito malí lidoopi začínají svůj den zpěvem – tak v džungli ohlašují: tady jsem, tady to je
moje území. Ten zpěv se šíří daleko v okolí. I mne vždy dokonale probudil.
Teď přemýšlím kdo mne bude budit příště?
Jenny |