neděle 13. listopadu 2016

Mexiko hostilo International Gorilla Workshop 2016


Ve dnech 31.10.-5.11. probíhal ve městě Guadalajara v Mexiku mezinárodní workshop, věnovaný gorilám. Nemohla jsem se nechat ujít možnost aktivní účasti na tomto workshopu. Workshop probíhal v krásném prostředí.


 
 
Byli na něm přítomní zástupci především amerických zoologických zahrad, chovatelé, dobrovolníci, veterináři. Byli i zástupci Evropy, především pan Neil Bemment ze Zoo Paignton ve Velké Británií, odkud přišel i Richard do pražské skupiny goril. Pan Bemment informoval o stavu populace goril v evropských zoo, sdružených v EAZA (Evropská asociace zoo a akvárií), a o změnách, které se stali v rámci European Endangered species Programme (EEP) od posledního workshopu věnovaného gorilám. Vždy je radostné slyšet, že se rodí nová mláďata, že se daří vytvářet stabilní skupiny goril. Jsou tu ale i problémy, které EAZA bude muset řešit. Všichni víme, že přesuny zvířat v rámci evropských zoo, eventuálně zabránění reprodukce některých zvířat kvůli příbuzenským vztahům, se řídí vědeckými principy. Není to na libovůli koordinátorů, které sbírají informace o současném stavu a vydávají doporučení ohledně reprodukce/nereprodukce jednotlivých zvířat. Zatím se daří stav goril regulovat, otázka je jakým způsobem a jak dlouho to ještě bude únosné. Co se zvířaty, které do reprodukce se nehodí? V současné době se provádí na doporučení EEP kastrace mladých samců, se kterými se nepočítá do budoucna pro reprodukci. Výhoda této metody – kastrovaný samec by možná mohl zůstat v původní rodině. Nevýhody: změny fyziologie, hladiny hormonů, chování, ale především nezvratnost tohoto stavu. Další metoda – antikoncepce u samic. Výhody – kontrola reprodukce, po vysazení antikoncepce je možné samici znovu zapojit do reprodukčního procesu. Nevýhody – ne vždy se daří vyhnout se vedlejším účinkům (víz pražské samice Kijivu a Šinda). U Kijivu vše proběhlo hladce, u Šindy už nikdo nedoufal že se jí podaří porodit mládě. Naštěstí zázrak se stal a máme tu malého Ajabu. Třetí metoda – vytváření bakalářských skupin samců – pro mne je nejlepší, tady je vždy naděje že některý z nich dostane možnost mít svojí vlastní rodinu. Bakalářské skupiny samců jsou i v přírodě, není to nic nepřirozeného. V tomto případě Zoo sdružená v EAZA by ale musela investovat nemalé prostředky do vybudování nových chovných prostor a vzdát se ambicí mít skupiny goril s mláďaty. I tak si myslím, že by to stálo za to. Problém je, že v EAZA je zahrad mnoho, ale těch kdo gorily chová, zase tolik není. I v Česku máme v současné době pouze dvě takové zahrady, a to v Praze a ve Dvoře Králové. Na druhé straně jak informoval Neil Bemment, existují zahrady mimo EAZA, které mají o gorily velký zájem, i o samcové bakalářské skupiny. Jenom že EAZA se drží politiky neposkytnutí zvířat do jiných zahrad, které členy EAZA nejsou.

Tady vidím největší problém, který bude muset EAZA čím dál tím více řešit. Co je lepší – vykastrovat mláďata a nechat je v evropských zoo, nebo je předat po předběžném zkoumání podmínek v jednotlivých zahradách, které členy EAZA nejsou, ale jsou schopné se postarat o gorily na vysoké úrovni (a nejenom o ně), do těchto zahrad. Zdaleka nejsou všechna zoo v Evropě členy EAZA. Před pádem železné opony ani české zahrady nebyly. To ale neznamená že měli (samozřejmě ne všechny) horší úroveň, než převážná většina jiných zahrad.

A teď se nacházíme v situaci, kde populace goril v přírodě devastují pytláci, ebola a jiné nemoci, těžba dřeva a minerálů, ničení původních pralesů, občanské války, změny režimů. Spousta nevládních organizací tam investuje obrovské prostředky na záchranu goril. A v Evropě budeme mít čím dál tím více kastrovaných samečků nebo samic s antikoncepcí, protože jsou jaksi navíc. Ještěže zatím nikoho nenapadlo tak zvané gorily nevhodná k chovu utrácet (vzpomeňte si na případ dvou lvů v Kodaňské zoo, kteří byli z hlediska vedení zahrady staří a neperspektivní, tak je utratili, aby uvolnili místo pro novou lví smečku). Musíme si uvědomit, že gorily v zajeti žijí dlouho. Mají perfektní veterinární péčí, vyváženou stravu, velké výběhy, nemají žádné predátory. Jedinci starší 40 let už nejsou v zahradách žádnou výjimkou. Proto bude tlak na umístění zvířat mimo EAZA větší a větší. Těším se, až to nastane a i jiné zahrady dostanou možnost tato nádherná zvířata chovat, pokud k tomu budou mít odpovídající podmínky a možnost kontroly.

 

 
Vím, že jsou to moje smutné úvahy, ale nedalo mi to, nezmínit se o nich. I jiné přednášky na workshopu byli velice zajímavé. Zástupci jednotlivých amerických zahrad informovali o svých novinkách, o svých gorilách. Jeden den byl věnován otázkám nemocí goril v zajetí a způsobech léčby. Velká pozornost byla věnována bakalářským skupinám samců. Mne se nejvíce líbil příspěvek Arua Idoe ze Zoo v Apeldoornu v Holandsku. O tom ale příště.

Žádné komentáře:

Okomentovat