Zážitky z dětství – jako v pohádce o 12 měsících.

Zážitky z mého dětství jsou spojené s výlety do lesa s mým tátou. I když jsem byla městské děvče, trávila jsem v lese spoustu času. V létě jsem byla na prázdninách u babičky a ty jsou opravdu dlouhé – celé tři měsíce. Táta mne bral do lesa každou volnou chvilku, třeba jenom na hodinu po práci. Nasedli jsme do auta a už jeli spolu někam pryč z města. Když mi bylo asi 10-12 roků, podzim u nás na Uralu byl mimořádně teplý. Někdy koncem října obyčejně už sněží, ale tento rok bylo pořad teplo. Tak nakonec jsme se s tátou vypravili na chalupu, abychom ji zazimovali. Moc času to nezabralo, tak jsme tradičně vyrazili do lesa. Pole okolo už byla sklizena, ale po okrajích rostlo množství velkokvětých kopretin. Bořila jsem se skoro po kolena do zorané hlíny, ale nenechala jsem se odradit a nasbírala velkou kyticí kopretin. Byli v tom sychravém podzimním počasí nádherné. Vrátili jsme se do města, nechali auto v garáží a jeli domu tramvají. Začalo silně sněžit. A tak já jako to děvče z pohádky hrdě nesla domu plnou náruč květin, kolem padal sníh, a všichni, koho jsem potkala, se na mne udiveně dívali jako na zjevení. Opravdová pohádka. Na ten zážitek nikdy nezapomenu, provází mne celý můj život.

 

Fotku laskavě poskytla paní Miruška Hanáčková. Děkují.