Mám na tento svátek nostalgické vzpomínky. V Rusku je tento den odjakživa doopravdy sváteční, do práce se nechodí, slaví se
v rodinném kruhu. Pro mne a pro spoustu dalších to byl první svátek
nadcházejícího jara. Vždy jsem dostala od rodičů dárky, od přátel květiny. Myslím
si, že ženy si svůj svátek zaslouží.
Když se podíváme do říše zvířat, i tady samice nejsou
pouhými rozmnožovacími jednotkami. U mnoha primátů záleží na samicích, zda
akceptují samce za vůdce skupiny. Například když takový samec hulmana posvátného vyžene v boji původního samce, nemusí ho samice vždy přijmout. Gorilí
samice přijímají ochranu od stříbrohřbetého samce. Někdy se spojí dohromady
a proženou ho, pokud se zdá, že to samec „přehání“ se svými zásahy do chodu skupiny.
Samice také můžou být dobrými lovkyněmi. Dlouho se mělo za to, že
kolektivní lov na jiné primáty pořádají jenom šimpanzí samci, ale ukázalo se,
že i samice můžou úspěšně lovit. Co se týká používaní nástrojů, zdá se, že
v tomto samice nejen šimpanzů, ale i jiných lidoopů, často samce předčí. V projektu s kreslením lidoopů bylo pro mne velice zajímavé podívat se,
nakolik jsou samice kreativní, a zda se dají jejich výsledky srovnat s těmi samčími. Dohromady u nás kreslilo 19 jedinců různého věku a obou pohlaví.
Byli to šimpanzi, gorily i orangutani. A tady se ukázalo, nakolik jsou samice „šikovnější“, než samci. V experimentech s kreslením se očekává, že
když dáte lidoopovi čtvrtku papíru a pastelku nebo voskovku, bude kreslit tak,
jak kreslí dítě – že vezme ji mezi prsty na ruce tak, jak lidské mládě drží pastelku.
Nebude přitom nějak upravovat kreslicí nástroj. A právě v technikách,
které používali naši lidoopy se ukázalo, že zvlášť samice orangutanů jsou
v tom nepřekonatelné. U samců (oba šimpanzi) jsme také zaznamenali určitou
inovaci – techniku graffiti a kreslení pastelkou drženou v zubech.
Samice ale byly mnohem vynalézavější. Kupříkladu samice šimpanze Majoránka zjistila,
že má na ruce papilární linie jako člověk. Pak na dlaň nanášela štětcem tekuté
barvy a dlouho pozorovala, jak se po ruce roztékají a papilární linie
zvýrazňují. To ani nemluvím o použití barev jako rtěnek nebo líčidel. Dělali to samice
šimpanzů i orangutanů. Občas nám připadali, jako pomalovaní indiáni na válečné
stezce z knih Karla Maye. Majoránka také přišla na to, že když má na papíru
položený nějaký předmět, dají se krásně tužkou obtáhnout jeho kontury. Největší
kreativní umělkyní byla samice orangutana Ňuninka ze Zoo v Ústí nad
Labem. Kreslení milovala, vždy si u toho vymýšlela nové věci. Dokázala například udělat z pastelky v puse kašičku, kterou pak vyplivla na papír a
rozetřela prstem. Nebo rolovala dlaní pastelku na papíře anebo již nakreslený
obrázek upravovala jazykem – rozmazávala pevné čáry a kontury. Nejvíce nás
překvapila technika, která velice připomínala Mandalu, obraz, který vytvářejí
tibetští mniší s částeček různě zbarveného písku. Ňuninka rozdrobila
v puse voskovku nebo pastelku jedné barvy, například červené (pastelky
z těchto materiálu odpuzují vodu) a vysypala je z pusy na papír do
jedné hromádky. Pak vzala do pusy pastelku jiné barvy, například modré, a
udělala to samé. Pak prohlížela různě zbarvené hromádky drobných kousíčků
pastelek. Potom to prstem různě míchala a vytvářela z nich obrazce. Pak
skončila tím, že vše shrábla do ruky a vyhodila do koše. Výsledek byl stejně
pomíjivý, jako Mandala. Zkrátka, i samice primátů vynikají v mnoha směrech a
často samce předčí.
Žádné komentáře:
Okomentovat