úterý 26. února 2013

Óda na Kambu


Za svoji dlouhou pracovní činnost jsem potkala spoustu lidí a spoustu zvířat. Lidé mě občas zklamali. Můj nejnadanější student mě zradil, protože si myslel, že už ví vše a od nás, starších a zkušených už nic nepotřebuje. Můj kolega mě hodil přes palubu, když se mu to hodilo. Nikdy jsem se nesnížila k osobní pomstě. Držím se zásady, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Občas mne až zamrazilo, nakolik je toto rčení pravdivé. Kdo mě ale nikdy nezradil, tak to jsou zvířata. Pomatuji si každou gorilu, každého šimpanze nebo orangutana, se kterými jsem pracovala. Byly to radostné zážitky, když se něco hezkého povedlo, byly i smutné chvilky, když nás některý z nich opustil.
Kambu znám od doby, co přišla do Zoo Dvůr Králové. Pak jsem ji viděla v Praze, Moje srdce si ale získala až potom, co Kijivu po narozeni Tatua odstavila Moju. Moja byla ještě příliš mladá, aby zůstala sama bez maminčiny podpory. První noc po porodu Tatua se snažila přitulit alespoň k nohám svojí matky. Pak šla hledat útěchu jinam. A právě Kamba jí poskytla svoji náruč. Nebyla to jenom tetička, která k sobě mládě přitulí, byla to především náhradní matka, která dá teplo, láskyplnou náruč na spaní, a nakonec i mateřské mléko. Pak přišla řada Tatua. I ten hledal po narození mladšího bratříčka, kam by šel, a zase tu pro něj byla Kamba. Vždy mě pobavilo, když jsem viděla Moju v akci „Mojka-tlačka“, když se snažila Kambu nasměrovat směrem do ložnic, nebo Kambu-taxi, která nekompromisně odnesla na zádech mládě. Když Kamba rodila poprvé v přímém přenosu, snažila se tlačit a trpěla, skoro to vzdala. Všichni kdo ji milovali, byli v myšlenkách s ní. A znovu teď, když jsme čekali, až porodí a byli vděční za každou zprávičku o jejím stavu při operaci, to bylo stejné. Jsem ráda, že Kamba to vydržela, je bojovnice. Jsem vděčná všem, kdo se zúčastnil její záchrany. Doufám, že nás ještě dlouho bude těšit svojí přítomností, jako nepostradatelný člen pražské skupiny goril.


9 komentářů:

  1. Lepší ale nečíst diskuzi třeba na idnesu. To je totálně na blití.

    OdpovědětVymazat
  2. Marie Fárová26. února 2013 4:46

    Krásný komentář, díky paní Vančatová.

    OdpovědětVymazat
  3. Moc se mi to líbí a zvířata Vás opravdu nezklamou , nejsou totiž lidé. A Kambuška si takový krásný připomínkový příspěvek zaslouží. <3

    OdpovědětVymazat
  4. Díky paní Vančatová, cítíme to naprosto stejně a jsem moc ráda, že jste tuto ódu napsala a zveřejnila. Kamba si ji moc zaslouží!
    Lenka

    OdpovědětVymazat
  5. Krásné , moc krásné a pravdivé. Se vším souhlasím , nedobedla bych to ale tak krásně napsat

    OdpovědětVymazat
  6. Pěkně napsané, paní Vančatová. Jsme všichni řádi, že Kamba přežila a věřím v její úplné uzdravení, aby mohla otevřít náruč Kiburkovi a časem i dalšímu mláděti.Natálie N.

    OdpovědětVymazat
  7. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Paní Vančatová, děkujeme moc za krásný článek, moc moc krásný. Všichni to tak cítíme. Je to NAŠE KABUŠKA. Děkujeme

      Vymazat